Je možné, že různí lidé jsou citliví na odlišné druhy rušení: elektrickou či magnetickou složku a na různé frekvence nebo modulace. Pokud bychom toho o povaze působení věděli více, bylo by snadnější najít řešení.
Pokud nelze očekávat nápravu u zdroje rušení (například proto, že nejsou překročeny hygienické limity nebo požadavky určených norem), zbývá často jen zmírňování následků. Technickými prostředky pro takový postup jsou například:
- odrušovací filtry u elektrických přípojek a spotřebičů,
- automatické odpojovače nezatížených elektrických okruhů,
- časové spínače pro vypínání spotřebičů,
- stínění pevných a pohyblivých kabelů,
- desky, sítě a tkaniny pro stínění uvnitř staveb,
- odrazivé či pohltivé nátěry a přísady.
Racionálním postupem je proměření prostoru přenosným spektrálním analyzátorem s anténou. Takto lze najít „horká místa“, kde je rušivý signál nejsilnější, lze zjistit jeho frekvenci a někdy se podaří identifikovat samotný zdroj nebo směr k němu. Na základě těchto informací se vybere vhodné opatření a jeho účinnost se ověří měřením.
Svůj význam má i metoda pokus/omyl/zásah. Viděl jsem pokusy s improvizovanými prostředky v podobě alobalových fólii či karimatek s hliníkovým povrchem, vypínáním spotřebičů, nasazováním feritových filtrů na kabely a podobně. Hodí se hlavně u levnějších prostředků a nevyžaduje drahé měřicí vybavení. Vyhodnocení je zcela subjektivní, ale pokud pomůže, není co namítat.