Rychlost nástupu se asi liší podle kondice a unavenosti. Po náročném dni nebo při nachlazení je nástup téměř okamžitý. V normálním stavu se ohlásí až za několik minut. Přitom prakticky nikdy nevstupuji do prostoru s tím, že mi tam asi bude špatně. Jednoduše na to pokaždé zapomenu a pocit se přihlásí sám.

Rychlost nástupu může být závislá na konkrétním místě. Například určitý supermarket na Chodově mám za jeden z nejrychlejších. Naopak v menší samoobsluze stejné značky na sídlišti mohu bez problémů pobýt třeba půl hodiny. Může to ale souviset s momentální kondicí.

Pocit stísněnosti přitom odezní hned jak prostor opustím, ale úbytek energie přetrvává hodinu nebo i déle.

Setkal jsem se s hypotézami o psychické příčině toho pocitu, například že se mi nechce utrácet, že cítím všeobecnou nervozitu ohledně zdražování nebo mně to tam prostě nebaví, nudím se a hledám záminku, abych mohl z prodejny zmizet.

Také jsem se setkal s názorem, že vnímám podobné pocity lidí, kteří tam jsou nebo kteří tudy prošli, a že atmosféra toho místa je naplněná něčím, co ve mně ten pocit vyvolává.

Trochu jasno mi přinesla návštěva velkého supermarketu na kraji Kroměříže. V šest ráno tam bylo jen několik lidí a vypadali docela čile. Pocit se však dostavil během pár minut. Pak vypadla elektrika a rozsvítilo se nouzové osvětlení. Bylo to stejné, jako kdybych v ten okamžik vyšel ven. Zdá se, že příčinou je něco napájeného z elektrické sítě.

Rád bych přišel na to, co to je. Kandidátů mne napadá několik, infrazvuk z mrazicích boxů nebo z klimatizace, rušení z mříže vodičů ke svítidlům nebo blikání osvětlení nad frekvencí splývání.